Plzeňská brána byla nedílnou součástí městského opevnění, vybudovaného na přelomu 13. a 14. století. Výška hlavní hradební zdi se pohybovala v rozmezí 6 až 9 metrů a v nepravidelných intervalech ji doplňovalo 37 hranolových bašt, z nichž do dnešní doby zůstalo celkem 20 v různém stupni zachovalosti. Hlavní hradba byla navíc obklopena parkánovou zdí a hradebním příkopem, zajišťujícím větší obranyschopnost města. Bašty i parkány se od počátku 16. století pronajímaly podle zákupního práva městským rodinám. Vstup do města zajišťovaly dvě věžovité brány, na východní straně Dolní neboli Pražská a na západní straně Horní neboli Plzeňská a dvě fortny umožňující vstup pro pěší ze severu a jihu.
Samotná Plzeňská brána byla do roku 1842 bodem, kterým procházel komunikační ruch z Plzně do Prahy a královské clo se zde vybíralo až do roku 1752. Původně byla Plzeňská brána celá gotická s vysokou dlátkovou střechou, podobně jako Pražská (Dolní) brána, která si však svůj gotický vzhled zachovala dodnes.
Po požáru v roce 1735 byla brána zbarokizována. Od této doby se také výrazně 
mění vzhled východního průčelí brány. Obraz Smrtonoše s kosou a latinský chronogram 1736, nahrazuje později sienové sgrafito a na konci 19. století mytologický výjev s bohem Chronosem a sudičkou předoucí nit času od malíře V. Preise, který stejně jako český nápis „Všeho do času, Pán Bůh navěky“ můžeme na průčelí brány najít dodnes.
Znak města Berouna a věžní hodiny
Východní průčelí zdobí i městský znak a věžní hodiny. Tyto hodiny jsou však až z konce 19. století, původně se na bráně nacházel od roku 1508 orloj s 24 hodinovým ciferníkem, nahrazený roku 1736 novými hodinami se dvěma ciferníky od berounského hodináře F. Gärtnera.
Původně se do brány vstupovalo z berounských hradeb, později z půdy přilehlého domku. Teprve na konci 19. století bylo dobudováno točité schodiště tzv. šnek, kterým se dnes vystupuje do 1. patra. Do horních částí brány je přístup původním středověkým schodištěm v šířce zdi. V nejvyšším poschodí býval byt hlásného. Brána byla obývána dokonce až do roku 1972.
Stálé expozice
V prvním patře Plzeňské brány, ve valeně sklenuté
prostoře bývalé zbrojnice, se nachází stálá expozice věnovaná nejen samotné historii a architektuře tohoto památkového objektu, ale zároveň i celému systému opevnění města Berouna. Vedle kopií plánů Plzeňské brány, dobových kreseb s námětem Berouna a obrázkové rekonstrukce středověké podoby berounských hradeb jsou zde i architektonické fragmenty z dominikánského kláštera, vypáleného husity roku 1421.
Pro novou expozici věnovanou Berounu jako svébytnému právnímu institutu a jeho privilegiím posloužila zrekonstruovaná prostora v horním patře brány, původní byt berounských hlásných a pověžných. V expozici je vystaveno šest barevných fotokopií z celkem dvanácti berounských královských privilegií, které se do dnešní doby dochovaly. Všechny originální listiny, z nichž byly pořízeny, jsou uloženy ve fondech Státního okresního archivu v Berouně a tvoří historicky velmi cenný soubor, jež není veřejnosti běžně dostupný.
Kromě nejstarší dochované listiny z roku 1404, v níž král Václav IV. potvrzuje založení špitálu pro choré a zchudlé berounské měšťany je představeno pět dalších, historicky nejhodnotnějších a vizuálně nejatraktivnějších královských listin z různých časových období (od 15. do 19. století).
Celá expozice byla doplněna o kopie soupisů berounských obyvatel z několika časových horizontů existence tohoto královského města. Jsou to soupis obyvatel města Berouna z roku 1652 a z roku 1784, soupis držitelů domů a chalup v Berouně z roku 1749 a seznam všech profesí v Berouně z roku 1824. Právě zde je patrné, že to byli především konkrétní lidé, kteří tvořili historii města, a přesto, že se o jejich životě dovídáme pouze prostřednictvím strohých úředních údajů, jsou to velmi cenné informace pro dokreslení obrazu tehdejší doby.
Z ochozu brány je možnost prohlédnout si město a okolí.
Doprovodné programy
Pilsen Gate
The Pilsen Gate (Plzenska brana) is perhaps the oldest part of the town’s medieval defences built under King Weneslaus II Premyslid (1278-1305). Until 1842, the tower-like Gate was a focal point for traffic flowing from Pilsen to Prague, with royal toll being collected here until 1752. Its elevated site also made the Pilsen Gate into the town’s main lookout post, where the used to live in a stove-heated top-floor chamber. Permanent exhibitions The Gate was originally entered via a covered porch on the southern side, and later via the loft of the adjacent house. It was not until the late 19th century that the spiral staircase was built leading to the first floor, where the former armoury nowadays houses a permanent exhibition on the history and architecture of the Gate and Beroun’s town defences. Besides design plans of the Pilsen Gate, period drawings of the town and a pictorial reconstruction of the fortifications’ medieval a¬ppearance, the exhibition also includes architectural fragments from the Dominican monastery that was burnt down by the Hussite capturers of the town in 1421. Access to the upper floors is via the original medieval staircase within the wall. The top floor, which used to be the watchman’s dwelling and was lived in until 1972, now cAccess to the upper floors ontains an exhibition of Beroun’s historical town privileges. Six out of the twelve preserved historical deeds of privilege are on display in colour photocopies, as are Beroun’s population lists of 1652 and 1784, householder list of 1749, and trade and occupation list of 1824. Further attractions include the gallery overlooking the town and the gate clockwork. Previously to the present 19th-century clock, the Gate had a 24-hour astronomical clock installed in 1508 with bells hung in a bell turret high on the roof ridge. In 1736 the original astronomical clock was replaced by a two-faced clock constructed by local clockmaker Frantisek Gartner. The Gate came into being as a Gothic structure with a high pitched roof, similar in appearance to the Prague Gate, which, nevertheless, has retained its original character to this day. The post-Hussite modernization of the defences added bay windows on the corners of the top floor. After the fire of 1735, a major change came in form of the Baroque mansard roof. Later alterations affected mainly the eastern front. The fresco of the Grim Reaper and the Latin chronogram indicating the year 1737 were later replac¬ed by sienna colour sgrafitto. During the thorough renovation of the Gate in 1896, the artist Vilem Preis decorated the eastern front with a mythological scene of Chronos, god of time, and Clotho, one of the Fates, spinn-ing the thread of life. Glossed below by the phrase reading in translation, “All things fade in time, God alone is eternal”, the fresco can be seen to this day, just like the town emblem in its original form, and the clock. Both the fresco and the emblem underwent a meticulous restoration in 2005, during renovations which were also done on the façade, roofing, stone portals and entrance door.
|
Vytisknout tiskovou zprávu
